Fan web Vyvolených

VyVolený Milan: „O dítě se samozřejmě postarám!“

8. prosince 2007 v 21:35 | Roman Piprek |  Z tisku
Srandista jako ve Vile.
Novopečený milionář Milan Vobořil (31) byl ve vynikající náladě.
Přestože naspal za tři dny jen čtyři hodiny, hýřil vtipy, energií a jak jinak než skvělými hláškami.

Milane, blahopřeju k obrovskému úspěchu! Jak si to užíváš?
"Díky, díky. Užívám si to maximálně, protože jsem zvyklej mnohem víc komunikovat s lidma, než jak tomu bylo ve Vile. Mám si co říct s každým, zajímá mě všechno. A tam jsem na začátku spal, potom jsem se bavil, potom mě skolila ta nemoc a jak jsem se teď dostal ven - no to je nepopsatelný. Navíc do toho trošku padl i alkohol, takže bomba! Člověk se víc otevře, víc se pobaví v mém případě. Někdo je agresivní, ale to už je úplně jiné téma (smích)."
Kolik jsi toho naspal?
"Od vítězství čtyři hodiny. A je pondělí šest večer…"

Mám se tě ptát na to, jestli jsi to čekal nebo nečekal?

"Nečekal jsem to, opravdu ne. Věřil jsem, že to fakt vyhraje René a v duchu jsem si říkal - sakra, ale ta René není zas tak zajímavá, ona se jen směje. Dostane 11 milionů jenom za to, že se tu smála? To jsem si říkal: Tak to jseš úplnej vůl, že ses tu nesmál taky."
Čím myslíš, že jsi diváky dostal?
"Nechci být jako takovej - jo? Že bych se jako začal povyšovat. Ale asi tím, jakej jsem. A je to sranda, protože mně teď momentálně znají všeci, ale já neznám nikoho. Je to hodně zvláštní pocit, ale možná se to ještě v dobré obrátí."
Jaký bude vítěz třetích VyVolených? Také v ústraní jako Vladko a Tony, nebo král večírků?
"Tak středem pozornosti rozhodně být nechci, ale když mě někdo pozve na nějakej večírek, proč ne? Na ty večírky chodí zajímavý lidi, který bych třeba taky rád poznal a viděl. Mě zajímají i ty zajímavý, i ty nezajímavý! Mám rád nový věci."
Podělíš se s ostatními VyVolenými o výhru, jako to bylo v případě Tonyho i Vladka?
"Já jsem říkal, že je vezmu na tu dovolenou. To platí pořád. Já bych to chtěl udělat autobusem, abychom nikam neletěli, ale abychom si tam spolu sedli v klidu, aby měli zase ty deprese a aby mi nikam nemohli utíkat za jízdy. Ale mám strach o ten autobus, samozřejmě. Pojedeme za Dominikovým GiGim do Itálie, ať má kluk radost. A Dominik bude povinně tančit. Dobrej zvuk v autobuse si dám do podmínek cestovní kanceláře. Bude sranda. Čím víc lidí, tím menší problém. Každá benzinka bude velký zážitek."
Ty jsi byl vcelku bezkonflitní v té Vile, ale přece jen - je někdo, koho na tu dovolenou pozveš jen s těžkým srdcem?
"Nevím teďka. Já myslím, že se budu bavit se všema. Prostě takovej ten pocit zlosti se u mě vždycky dostaví v přítomnosti. Když mě tam někdo naštve, tak se s ním venku klidně pohádám. Je mi to jedno."
No jo, teď si vzpomínám. Ty jsi málem ve Vile přišel k úhoně, když tě chtěl Daniel zmlátit!
"To bylo bezvadný. Nevím jak on, ale já jsem se skvěle bavil. I když z Dana ta agresivita čiší. Vybavuju si, že jsem tehdy u toho pultíku v kuchyni čekal, co bude, chtěl jsem zjistit, jak moc ho ta agrese ovládne. Já jsem se o tom bavil s lidma ze štábu a ti mi říkali: No my jsme tam stáli za těma zrcadlama, ochranka nastartovaná, připravená k zásahu a já říkám: no já jsem taky čekal. To bylo jen (luskne) - a nic. Fakt jsem čekal, že mi ji natáhne, ale neodvážil se. A já vím proč: protože kdyby mi vrazil, bude toho celý život litovat. Celý život by si říkal, já blbec, kdybych to neudělal, tak jsem mohl mít jedenáct milionů.
Tuto akci považuješ za dobrý a nebo hodně špatný zážitek?
"No to bylo výborný! A hlavně tam pak přiběhl Juli, začal tam nesmyslně mávat s cizí fotkou, nevím, proč přišel s cizí fotkou, no a zážitek. Tohle byl jeden z mých nejsilnějších momentů (smích)."
A další?
"Počkej, tak to se musím zamyslet. Asi když se na mě expřítelkyně Dominika Linda rozeřvala, že každého pouučuju, když je chci naučit, jak se ve Vile ovládá elektronika. Říkal jsem ji: Proč na mě řveš? Za to že ti ukazuju, jak se používá mrazák, sporák, lednička? Tím tě poučuju? Nikdo tam neuměl nic pustit, nikdo se tam nic nechtěl učit ovládat. Připadal jsem si jako v době ledové. Já mám rád nový věci, rád se učím nový věci. Zbožňuju technický vymoženosti, protože nám to ulehčuje všechno, tak ne, že se toho budu bát. I když já bych nejradši všechno dělal sám. Ono to vypadá, že se chvástám, ale spousta lidí mi říkalo: Ty vole, ty na to zemřeš! Ale to to nemůžeš! To bys musel mít dvacet rukou a to nejde."
No, nám to povídej. Řekla bych, že ve Vile jsi se v tomto ohledu vyřádil až až. Ty lyže byly výborný!
"Ne, to nebyl můj nápad, nebo byl? Marcela přišla, pojď mi udělat lyže, já jsem řekl proč ne, ale že potom. Byl jsem připraven na to, že jí ty lyže udělám, ale ne teď. Ale viděl jsem Dejva, že má snahu - říkal: Já ty lyže udělám! No tak říkal jsem si: Dejve, máš snahu, udělej to, no není problém. Tak jsem se podíval, jestli to dělá dobře, nějaká připomínka sem tam, buch buch, bylo to podle mých představ, Marcela byla spokojená, David byl spokojený… Já jsem člověk, která dává tu šanci - chceš dělat? Tak ukaž, co v tobě je! Já jsem tuhle šanci nikdy nedostal."
Ale dostal. Přece ses přihlásil do Vyvolených!
"To není tak. To jsem taky nedostal. Tam jsem si musel dojít pro tu šanci. Kdybych nepřišel na ten první casting a nevystál jsem si tu trapnou frontu těch lidí na schodech, a nevyslechl si ty hrůzy, čím se potencionální VyVolení snažili zaujmout porotu - věty typu: já umím tři druhy hlasů (předvede). Tehdy jsem chtěl tomu klukovi ještě říct, no týýý bláááho, ty toho dokážeš! To já bych asi nedokázal!"
Jaký je to pocit, když si vybavíš ty dlouhé fronty, ty tisíce lidí, kteří usilovali o výhru - a najednou příjdeš a shrábneš to?
"Jako pocit to je super. Jsem za to rád. Okamžitě jsem chtěl odjet do Kanady, ale dozvěděl jsem se, že si tu dovolenou můžu vybrat jen v destinacích, se kterými spolupracuje Sunny Days, takže mám smůlu."
No přece bys nechtěl odjet do Kanady, když tu máš těhotnou přítelkyni a těšíte se na miminko?!
"No, ono to není zas tak horký. To dítě bylo neplánovaný, já to neplánoval, ona taky ne, a mám ho s holkou, se kterou se znám deset let, ale tři měsíce jsme byli spolu. Teď záleží, jak to všechno dopadne. Je pravda, že jsem z toho miminka moc velkou radost neměl. Je to proto, že celkem hodně plánuju dopředu a vzhledem k tomu, jakým stylem života žiju, vím, že nemám čas na výchovu svého dítěte. A navíc to přišlo strašně rychle. Mám jediné štěstí, že je ta holka fajn."
Milane, jsi do ní zamilovaný?
"Jestli ji miluji? No, to je těžká otázka. Nevím. Ono trefit tu lásku, co to ta láska je, to je strašně těžký."
A jsi připravený se o to miminko alespoň finančně postarat?
"No, samozřejmě. Já jsem se vždycky ke všemu stavěl čelem, takže to nějak vyřeším. Jsem taky z neúplné rodiny a vím, že to šlo. Já taky neměl otce, nebo měl, ale nevyrůstal jsem s ním. Sice se to na mě určitě podepsalo, ale nemám si na co stěžovat. Já jsem vždycky o sobě prohlašoval, že jsem outsider, protože se mi v dětství děti smáli, že nosím brýle, že jsem propadl ve třetí třídě, že jsem tlustej… Bylo to tam. A to je proti tomu, že nemáte otce, mnohem silnější káva, protože se to s vámi táhne. "
Tak nezbývá než doufat, že tě ta pravá láska konečně potká! I když to máš tedy v současné době pekelně složité.
"Jako jestli budu lovenej, tak to mě zajímá. Jsem moc zvědavej, jakým způsobem mě budou ty slečny lovit. Vychutnám si to. Řečeno slovy VyVolených - budu vyčkávat, jakou taktiku ta žena zvolí. A když se zamiluju tak, že bych zapoměl na ten svůj svět, tak to bude velký."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Pokud jsi byl/a na tomto webu o VyVolených tak klikni!

TADY!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama