Fan web Vyvolených

VyVolení: známe zákulisí

23. listopadu 2007 v 21:42 | Roman Piprek |  Z tisku
Praha - Na VyVolené jsme si už zvykli. Zvykli jsme si každý den vídat partu lidí, kteří dělají ksichty, když vstávají, hádají se, vaří, pomlouvají, paří spolu, souloží a vůbec, jsou obyčejní. Ti, kteří můžou za to, že VyVolené vidíme, že můžou jíst, že můžou pobíhat ve Vile v převlecích za indiánské babičky a kouzelníky a dokonce i za to, že se hádají, ti jsou normálně neviditelní. Ale my jsme si na ně posvítili. ¨

Nejdřív musí člověk dorazit na Císařskou louku. Tam stojí vila Vilekula, kterou hlídá pán v černém. Heslo pro pána v černém je jméno produkční a slova "mám domluvenou schůzku", jinak by asi bylo zapotřebí brutálního násilí, ale to jsem radši nezkoušela. Pán vypadal cvičeně. Potom se vstoupí do zázemí, ve kterém je štáb. Už tady je vidět, že VyVolenými žijou: na stěnách nalípané výstřižky z novin, vytisknuté články z internetu, cokoliv, co se kde objevilo. Zde člověk čeká, než se sežene někdo, kdo s ním bude mluvit o tom, jak to celé funguje.
Stěny jsou zaplněné výstřižky a útržky. - Zdroj: TV Prima
Někdo se shání urputně, ale nejdřív bezúspěšně. Šéfdramaturg v deset dopoledne spí, protože VyVolení Milan a Marcela si špitali do brzkého rána, a když si někdo špitá, štáb je vzhůru, dokud špitání nepřejde. Produkce kamsi odjela, protože je, koneckonců, pracovní den. Nakonec se mě ujal hlavní "úkolář" Aleš, který vymýšlí, co pěkného budou VyVolení podnikat (čili ten, který se svými kolegy zajistil, aby všichni viděli, že ti lidé uvnitř jsou schopni tvrdit, že praotec Čech se zastavil na Bílé hoře a 1. světová začala blaženého roku tisícího osmistého šedesátého). Úkolů je tak pět šest denně, ale ne vždycky se použijí. Někdy se lidi uvnitř hádají tak pěkně, že by nemělo smysl je úkolovat.
Tak těmhle obrazovkám všichni visí "na rtech"... - Zdroj: TV Prima
Kromě úkoláře, který sedí v režii, sídlí tamtéž několik režisérů a dramaturg. Všichni hledí pilně na obrazovky a poslouchají, co se ve Vile říká. Obrazovky se totiž dělí na sudokopytné - pardon, na ty, jejichž obraz je zaznamenáván, a na ty, na kterých je "odpad" (= neděje se nic zajímavého). Obraz hodný zaznamenání se musí přehodit na jednu z hlavních obrazovek, jinak by skončil nezaznamenán, a tudíž na smetišti dějin. Dramaturg říká režisérům, co se natočí a co ne, sleduje dialogy (zajímavý není dialog o tom, jak se vaří guláš - nicméně v okamžiku, kdy někdo začne řešit, že se guláš připaluje, už to potenciálně zajímavé je, protože může vzniknout hádka nevídaných rozměrů) a píše si takzvané time-kódy, čili kdy se stalo to, co se stalo. Nepřála bych nikomu, aby musel sledovat záznamy ze čtyř kamer, na kterých je rovných dvacet čtyři hodin materiálu na každé, aby našel okamžik, kdy měl Juli půvabný filosofický monolog k můře.
Záznam pochopitelně není jediná věc, která je důležitá až nejdůležitější. Stejně důležité je lidi nakrmit, napojit, obstarat terče, do kterých se VyVolení budou trefovat, promluvit s nimi, když mají splín a milion a jedna další věc. Aby všechno fungovalo, jak má, vyskytují se v zázemí krom dramaturgů a režisérů kameramani, produkční dvojího druhu - pro denní natáčení a pro natáčení ve studiu - a mnoho dalších. Včetně externistů skoro tři sta lidí, kteří momentálně žijí s VyVolenými, aniž by o nich těch pár človíčků ve Vile mělo tušení. Nejsou tu ale všichni najednou, třeba úkoláři se střídají čtyři.
Šéfdramaturg Martin v místnosti produkce. - Zdroj: TV Prima
Velkou osobou je šéfdramaturg Martin. Martin, jak už jsem řekla, v době mého příchodu už pěkné čtyři hodinky spal. Pak, hnán zodpovědností a láskou ke své práci, vstal, sehnal si kdesi kelímek kávy a poněkud nakřáplým hlasem mi vysvětlil, jak to chodí. "Já jsem tady skoro furt. Takovej tajnej vyvolenej, o kterým nikdo neví." Na těch pár měsíců musí někteří zapomenout na osobní život, nechat si na Císařskou louku přitáhnout kanape, někoho zaúkolovat, aby je nezapomněl zásobovat jídlem a pro případ nouze si pamatovat, kudy vede cesta do města.
"Pokaždý je to jiný," říká Martin, "protože ti lidi jsou jiní. A skupina se taky vyvíjí jinak. My se musíme soustředit na obojí - na jednotlivce i na vztahy ve skupině. Abychom na někoho nezapomněli, neudělali z něj outsidera, vytáhli, co v něm je. U celé skupiny se dá hodně poznat podle úkolů. Když jim dáme provaz, aby se přetahovali, není důležitý, kdo vyhraje, ale jak se rozdělí."
Bára Kosová - psycholožka. Pojítko s realitou v reality show. - Zdroj: TV Prima
Důležitý je každý detail. V jakém ročním období se hra hraje, jak je vymalovaná Vila, kdy jdou VyVolení spát. Cokoliv může způsobit změnu nálady. Zkušenosti už štáb má z prvních dvou řad, ale i od svých maďarských kolegů: "Když nás zaučovali, hodně pomohlo, že říkali třeba: Tady se dá slevit, když všichni spí, vy můžete na kafe, tady je třeba zase dávat pozor, po rekapitulacích se musíte soustředit na všechny, jak nesou odchod jednoho z nich..." A štábu pomáhá i psycholog.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pokud jsi byl/a na tomto webu o VyVolených tak klikni!

TADY!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama